Lotyšsko

Počátek ledna 1942 přinesl terezínským vězňům trvalé obavy, nejistotu a strach z neznáma. 9.1.1942 a 15.1.1942 byly vybrány dva tisíce lidí z transportů z Prahy a Brna, aby znovu nastoupili do vlaků s označením O a P. Po třech dnech cesty zastavil vlak prvního transportu na nákladovém nádraží Škirotava na předměstí lotyšského hlavního města Rigy. V ghettu se již tísnilo několik tisíc německých a vídeňských Židů, kteří zaujali místa po místních obyvatelích. Ti byli během několika masakrů postříleni v nedalekých lesích Bikernieki a Rumbula. Z druhého terezínského transportu bylo na nádraží vybráno asi 80 mladých práceschopných mužů, kteří se museli vydat pěšky do 20 km vzdáleného koncentračního tábora Salaspils. Časem se dozvěděli, že do ghetta v Rize nedorazil nikdo z druhého českého transportu. Mnoho vězňů zemřelo v Salaspilsu vyčerpáním a hladem, řada jich umrzla. Na podzim 1943 byli zbylí Židé po zrušení ghetta v Rize přemístěni do tábora Kaiserwald. Před postupující frontou byly v r. 1944 z Pobaltí vypraveny transporty vězňů do koncentračního tábora ve Stutthofu nedaleko Gdaňsku/Danzig a k dalšímu pracovnímu nasazení na území říše. Deportaci na území Lotyšska nepřežilo 1,881 terezínských vězňů, osvobození se dočkalo 131 osob.