Historie Pinkasovy synagogy
Pinkasova synagoga je vedle Staronové synagogy nejstarší a architektonicky nejcennější památkou pražského ghetta. Vznikla před rokem 1492 jako menší modlitebna v domě U Erbů na západním konci Široké (Židovské) ulice. K nové výstavbě došlo po roce 1519, kdy se správcem synagogy stal Aharon Mešulam Horowitz, jeden z nejvlivnějších členů pražské židovské obce. Podle pamětní desky ve vestibulu byla stavba Pinkasovy synagogy dokončena v roce 1535. Nová synagoga je nazývána jako Pinkasova škola údajně podle Jisraele Pinkase, původního majitele domu U Erbů.
Pinkasova synagoga během asanace Židovského Města. Jan Kříženecký, 1909
Archiv hl. města Prahy, Sbírka fotografií, sign. XI 996
Sklepení pod Pinkasovou synagogou s dochovanou rituální lázní – mikve – z konce 15. století
Židovské muzeum v Praze
Plán Pinkasovy synagogy se zakreslením archeologických nálezů opukových pilířů starší stavby, 1954
Židovské muzeum v Praze
Text pamětní desky v Pinkasově synagoze „A vzešel muž z domu Levi a jeho jméno Aharon Mešulam a vstoupil na žebřík štědrého ducha – šel ve stopách svých otců, knížat a vůdců a postavil tuto synagogu, nádheru budov, se svou manželkou Nechamou, dcerou rabiho Menachema blažené paměti, která je mu ku pomoci, a na paměť duše. V roce 295 podle malého počtu (tj. 1535) začala práce a byla ukončena ke cti vznešeného Boha a ke cti Tóry, zde ve svaté obci Praze, korunované, oči Boha jsou nad ní – paměť a ochrana – Aharon Mešulam syn rabiho Ješaji Leviho blažené paměti, zvaný Žalman Horowitz.“
Židovské muzeum v PrazeVysoký jednolodní prostor Pinkasovy synagogy je sklenutý pozdně gotickou síťovou klenbou s malovanou výzdobou. Původní slohový charakter stavby dotvářela bohatá kamenická výzdoba schránky na Tóru a řečniště – bimy. Pozdně gotickým tvaroslovím stavby proniká však již množství raně renesančních motivů. K slohově nejpokročilejším patří raně renesanční výzdoba vstupního portálu do hlavní lodi.
Pohled Pinkasovou uličkou s průčelím Pinkasovy synagogy během asanační demolice. Jan Kříženecký, 1908
Archiv hl. města Prahy, Sbírka fotografií, sign. XI 551
Svatostánek v Pinkasově synagoze. Zikmund Reach, kolem 1910
Židovské muzeum v Praze
Pohled do východní části hlavní lodě Pinkasovy synagogy – vlevo vidíme vysoká okna na hřbitov, kolem 1905
Židovské muzeum v Praze
Pohled do interiéru Pinkasovy synagogy nově upravené po velkých záplavách v roce 1860, kolem 1920
Židovské muzeum v Praze
V Pinkasově synagoze byla původně rozmístěna sedadla podél obvodových zdí hlavní lodi a obrácena k bimě uprostřed. Rekonstrukce stavu kolem 1625 podle Knihy sedadel
Židovské muzeum v Praze
Půdorys klenby hlavní lodi a galerie pro ženy v 17.století
Židovské muzeum v Praze
Půdorys přízemí Pinkasovy synagogy v 17. století
Židovské muzeum v Praze
Pinkasova synagoga zůstala v rukou Horowitzů po celé 16. století. V letech 1607–25 došlo k rozšíření synagogy o rozsáhlou pozdně renesanční přístavbu, kterou navrhl stavitel ghetta Juda Coref (hebr. Zlatník, zemřel 1625). Po jižní straně hlavního sálu byla připojena postranní ženská loď a nad ní galerie pro ženy, prostorný vestibul a klenutá předsíň. Dílem této přestavby je i úprava průčelí synagogy do Pinkasovy uličky a dvorních fasád s řadou pozdně renesančních sdružených oken a portálem.
Zužující se západní konec Široké ulice, kde do konce 18. století stávala Valentinská brána, po staletí hlavní vstup do pražského ghetta. Zikmund Reach, kolem 1905
Muzeum hl. města Prahy
Západní část Široké ulice se v poslední třetině 19. století nazývala ulice Pinkasova. Na pravé straně vidíme průčelí domů, které tvořily starý blok okolo Pinkasovy synagogy, v pozadí odbočuje doprava Pinkasova ulička, kolem 1905
Archiv hl. města Prahy, Sbírka fotografií, sign. I 11960, František Fink Ad kolorovaná kresba: Židovské muzeum v Praze
Pohled Pinkasovou uličkou s průčelím Pinkasovy synagogy ke Starému židovskému hřbitovu před asanací. Zikmund Reach, kolem 1907
Soukromá sbírkaHluboké nivó Pinkasovy synagogy a nedostatečná regulace celé čtvrti byly hlavní příčinou neustále se opakujících zátop. Po povodni v roce 1860 přikročilo představenstvo synagogy k radikální modernizaci interiéru. Podlaží hlavního sálu a vestibulu bylo zvýšeno navážkou 1,4 metru vysokou. Přitom došlo k zasypání bimy, osekání barokní výzdoby schránky na Tóru a zazdění renesančního portálu. Stará sedadla byla nahrazena lavicemi a celé zařízení modernizováno v novorománském duchu.
Západní průčelí Pinkasovy synagogy po zboření okolní zástavby v letech 1907–1910. Vpravo můžeme vidět nový obytný dům v Široké ulici
Židovské muzeum v Praze
Zvýšená úroveň hlavní lodě synagogy po povodni v roce 1860, kol. 1942
Židovské muzeum v Praze
Vetešnický krámek Mojžíše Reacha se starým železem, nádobím, hodinami a ptačími klecemi býval v západní části Široké ulice nedaleko Pinkasovy synagogy. Ateliér Jindřicha Eckerta, kolem 1905
Židovské muzeum v Praze
Pohled na Valentinské náměstí před západním vstupem do Židovského Města. Vlevo vidíme ústí Široké ulice s domy bloku okolo Pinkasovy synagogy, vpravo ústí Kaprova ulice. Jindřich Eckert, kolem 1900
Židovské muzeum v Praze
Pohled západní částí Široké ulice s přístavky při hřbitovní zdi a domy z okolí Pinkasovy synagogy v pozadí. Jindřich Eckert, kolem 1898
Židovské muzeum v Praze
O něco později změnila okolí Pinkasovy synagogy k nepoznání asanační přestavba Židovského Města. Všechny staré domy okolo synagogy a v Pinkasově uličce byly v letech 1907–10 zbořeny. Úroveň okolního terénu byla značně zvýšena a synagoga se téměř ztrácí hluboko pod úrovní Široké ulice. Stavební komise a zástupci Památkového úřadu doporučili v roce 1925 odstranění navážky, provedení archeologického průzkumu a nové regulační řešení celého okolí, které se však neuskutečnilo.
Závěrečná fáze asanace Židovského a Starého Města pražského. Bourání bloku domů s výhledem na Starý židovský hřbitov, Klausovou a Pinkasovu synagogu a budovu Uměleckoprůmyslového muzea. Jan Kříženecký, 1909
Archiv hl. města Prahy, Sbírka fotografií, sign. XI 1339
Pinkasova synagoga během asanační přestavby Josefova, kolem 1910
Židovské muzeum v Praze
Pinkasova synagoga po zboření okolní zástavby a úpravě terénu. Pohled zachycuje přístavbu synagogy z počátku 17. století a její průčelí, které bylo dosud skryto zástavbou okolních domů. Karel Dvořák, kolem 1910
Židovské muzeum v Praze
Definitivní úpravu Široké ulice a okolního terénu přinesla výstavba velkého bloku Sakařovy Filozofické fakulty v letech 1924‒1930. Antonín Alexander, 1944
Archiv hl. města Prahy, Sbírka fotografií, sign. X 16494
Uměleckoprůmyslové muzeum a Pinkasova synagoga po asanaci – pohled z jihu. V popředí se hloubí základy pro stavbu budovy Filozofické fakulty Univerzity Karlovy. Antonín Alexander, 1924
Archiv hl. města Prahy, Sbírka fotografií, sign. I 1525