Baranoviči

Po napadení Sovětského svazu se běloruské Baranoviči staly sídlem oblastního komisariátu a velení bezpečnostní policie. Vzápětí vzniklo několik zajateckých táborů, kde živořily pod širým nebem desetitisíce válečných zajatců. Již v létě 1941 bylo na příkaz nacistů vytvořeno ghetto pro židovské obyvatele města a okolí. Začalo postupné nelítostné vyvražďování obyvatel ghetta. Jen několik desítek jeho obyvatel se zachránilo útěkem, všichni ostatní byli zavražděni.

Vlak s označením AAy opustil Terezín 28. července 1942. Původně měl být jeho cílem běloruský Minsk. Naplánovaná vyvražďovací akce v Minsku však plán změnila a transport zastavil v Baranoviči. Lidé, kteří vystoupili na nádraží městečka a uvěřili informaci o přestávce s teplým jídlem, teprve u jámy s ozbrojenými vojáky pochopili, co je čeká. Popravčí čety se střídaly až do setmění. Další oběti byly nahnány do pojízdných plynových komor a usmrceny. Nedaleko byly pro střelce připravené stoly s občerstvením a alkoholem. Členové pomocného komanda naházeli mrtvoly do hromadného hrobu. Ještě večer dostala skupina žen z ghetta za úkol naložit šaty a boty obětí na nákladní auta. Po skončení práce byly postříleny, jen dvěma dívkám se podařilo zachránit pod haldami šatstva. Z tisíce deportovaných terezínských vězňů nikdo nepřežil.