Bělorusko

Židé z Protektorátu Čechy a Morava přijeli do ghetta v Minsku v  listopadu 1941 přímo z Brna. Společně s německými a rakouskými Židy měli zpočátku zdánlivou možnost přežít, když práceschopní vězni odcházeli denně na nucené práce. Velké množství vězňů však kruté klimatické a životní podmínky v ghettu nepřežilo. Další byli během likvidačních akcí zastřeleni přímo na ulici nebo v domech nebo nahnáni na nákladní auta a odvezeni za město do vyhlazovacího komplexu Malý Trostinec.

Tam dorazilo i pět transportů z ghetta Terezín v létě 1942, každý s tisícem lidí. Deportovaní vystoupili na louce nedaleko Malého Trostince a byli podrobeni selekci. Jen hrstka vězňů byla vybrána na práci do tamního hospodářského statku SS. Ostatní byli buď zastřeleni a naházeni do hromadných hrobů v nedalekém lese Blagovščina, nebo udušeni v mobilních plynových komorách. Od konce roku 1943 byli vězni přinuceni exhumovat a následně spálit zbytky těl z masových hrobů. Další popravy se proto konaly v lesíku Šaškovka, kde byly oběti ihned spáleny.

Do Malého Trostince nedojel terezínský transport s označením AAy z července 1942. Jeho účastníci museli vystoupit na nádraží v běloruském Baranoviči a během jediného odpoledne byli povražděni v nedalekém lesíku Haj.