Estonsko

20.8.1942 byl z terezínského ghetta vypraven transport s označením Bb, o jehož osudu nemáme žádné informace. Není znám cíl transportu, můžeme se pouze dohadovat, že většina osob byla zavražděna okamžitě po příjezdu. 1.9.1942 odjelo z Terezína vlakem s označením Be 1,001 vězňů. Přeplněné ghetto v Rize odmítlo tento transport přijmout, a proto deportační vlak zastavil v Estonsku na nádraží v Raasiku-Jägala. Deportovaní vystoupili s ujištěním, že pojedou na práci, a skupina strážců je rozdělovala do několika autobusů. Po krátké cestě většina vozů zastavila v lese, vězni dostali rozkaz se svléknout a odevzdat zbytek cenností. Všichni pak byli postříleni do hromadných hrobů na planině Kalevi Liiva. Jen asi dvě stovky mladých lidí se dostaly do tábora v Jägale. Přestože zde později některé z dívek poznaly při třídění šatstva oblečení svých příbuzných, odmítaly uvěřit, že by jejich blízcí byli mrtví. V prosinci 1942 byla skupina mladých dívek a žen odvezena na práce do Tallinu/Revalu, některé byly deportovány do koncentračního tábora v Eredě, muži z Jägaly pak pracovali v Tartu/Dorpatu. Ženy čekalo putování řadou koncentračních a pracovních táborů, ze Stutthofu byly převezeny do pobočného tábora Neuengamme v Ochsenzollu. Některé dívky ještě před koncem války odtud odjely evakuačním transportem Červeného kříže přes Dánsko do Švédska. Další byly osvobozeny britskou armádou v Bergen-Belsenu. Přežilo 48 mladých žen.