Pobaltí

Zařazení do transportu na Východ znamenalo pro většinu terezínských vězňů trvalou hrozbu. Lotyšská Riga se stala cílem dvou prvních transportů, které opustily Terezín v lednu 1942. Vězni z Terezína spolu s dalšími Židy deportovanými z Německa a Rakouska vystřídali obyvatele rižského ghetta, kteří byli až na výjimky postříleni v nedalekých lesích. Práceschopní mladí muži z českých transportů byli odvezeni do tábora Salaspils.

Život v ghettu v Rize charakterizovaly hlad, těžká práce a špatné hygienické podmínky, které měly za následek velkou úmrtnost. Na denním pořádku byly likvidační akce zaměřené především na malé děti, staré lidi a nemocné. Po zrušení ghetta v létě 1943 byli zbývající vězni přemístěni do nově zřízeného koncentračního tábora Kaiserwald. Čekalo je pak putování dalšími koncentračními a pracovními tábory. Osvobození se dožila jen hrstka těch, kteří přežili pracovní nasazení v Německu či jinde.

Do Pobaltí směřovaly z Terezína i další dva transporty vypravené v srpnu a září 1942. Všech tisíc vězňů z prvního z nich bylo patrně ihned po příjezdu zavražděno. Druhý transport byl v důsledku přeplněnosti ghetta v Rize poslán dále do Estonska, kde skončil ve stanici Raasiku – Jägala. Po selekci byla většina transportu postřílena na planině Kalevi Liiva nebo zavražděna v pojízdných plynových komorách. Holocaust (šoa) přežila jen skupina žen vybraná na nucené práce.