Osvětim-Březinka / Auschwitz-Birkenau

V městě Oświęcim v Horním Slezsku byl za druhé světové války vybudován největší komplex nacistických koncentračních táborů. Na základě rozkazu Heinricha Himmlera z dubna 1940 byl nejprve zřízen koncentrační tábor Auschwitz I-Stammlager (Osvětim I-Kmenový tábor), od března 1941 byl budován koncentrační a vyhlazovací tábor Auschwitz II-Birkenau (Osvětim II-Březinka) a od října 1942 koncentrační a pracovní tábor Auschwitz III-Monowitz (Osvětim III-Monovice). Největším z celého komplexu byl tábor Auschwitz II-Birkenau, uzpůsobený pro přijímání velkého množství transportů a jejich masové vyvražďování. Stal se hlavním místem hromadného vyhlazování Židů v rámci tzv. konečného řešení židovské otázky. Po příjezdu čekala vězně na rampě selekce, během které byli práceschopní vybíráni na otrockou práci pro říši, zatímco staří, nemocní a matky s malými dětmi byli týž den zavražděni v plynových komorách plynem cyklonem B.

Z ghetta Terezín bylo do tábora Auschwitz II-Birkenau deportováno od října 1942 do října 1944 více než 46,000 osob. Zvláštní úlohu sehrálo zřízení tzv. rodinného tábora terezínských vězňů, který byl umístěn v sekci BIIb. Na rozdíl od ostatních transportů nebyli vězni po příjezdu podrobeni selekci, ani ponižujícímu oholení hlavy, dokonce si mohli ponechat své oblečení. Privilegium přežívání však bylo pro vězně tohoto tábora stanoveno jen na půl roku. V noci z 8. na 9.3.1944 se proto udála největší hromadná vražda československých občanů v době druhé světové války – celkem bylo zavražděno více než 3,700 dětí, žen a mužů, kteří přijeli transporty v září 1943. Celkem v letech 1943–1944 prošlo rodinným táborem na 17,500 vězňů, z nichž zahynulo více než 16,000. Patřilo mezi ně i 4,518 dětí ve věku do 15 let. Pouze 245 dětí se dožilo osvobození.