Sobibór

V zalesněné krajině na železniční trati Chełm–Włodawa byla koncem března 1942 zahájena výstavba dalšího tábora smrti. V zájmu urychlení stavby byl vybudováním pověřen Franz Stangl, který jel získat zkušenosti do již fungujícího Belźecu. Dělníky na stavbu naverbovali ze sousedních vesnic. V polovině dubna 1942 byla provedena první pokusná vražda na 250 Židech z pracovního tábora Krychów. Tábor měl tři sektory: správní, přijímací a vyhlazovací. O útěk z tábora se pokoušelo od začátku jeho fungování mnoho vězňů, ale málo z nich bylo úspěšných, v okolí tábora byly umístěny jako zábrana miny. V srpnu 1943 připravovala hromadný útěk skupina vězňů pod vedením Leona Feldhendlera, později velení akce převzal zajatý důstojník sovětské armády Alexandr Pečorskij. Během povstání, které vypuklo 14.10.1943, vězni zabili dvanáct členů posádky. Mnoho uprchlíků však SS vypátrali a zastřelili, někteří zahynuli v minovém poli. Uteklo kolem tří stovek vězňů, ale jen 42 se dožilo konce války. Od května 1942 do října 1943 zde bylo zavražděno přibližně 236,000–257,000 převážně židovských vězňů z okupovaných zemí Evropy. Sobibór se stal místem záhuby přibližně 6,000 českých Židů. Někteří nejprve prošli řadou pracovních táborů, jiní, které nebylo možné použít jako dočasnou pracovní sílu, sem byli odvlečeni přímo. Přežil jediný terezínský vězeň Kurt Ticho/Thomas.