Trawniki

V Trawnikách na Lublinsku zřídili nacisté nejprve kárný tábor pro sovětské válečné zajatce a Poláky, později tzv. výchovný tábor SS. Výcvikem zde prošlo několik tisíc mužů a žen: Rusů, Ukrajinců, Lotyšů, Estonců, a především etnických Němců. Vžilo se pro ně označení Trawnikis, Hiwis nebo Askaris. Byli nasazeni jako strážní v ghettech a vyhlazovacích táborech, doprovázeli transporty Židů a většina z nich byla proslulá krutostí. V prostorách bývalého cukrovaru vznikl na jaře 1942 pracovní tábor, který však nebyl uzpůsoben pro přijímání celých transportů. Řada transportů jím pouze prošla, proběhla zde selekce, byla zabavena zavazadla, a vězni pokračovali dál; někteří do ghett a pracovních táborů v okolí, zbytek do vyhlazovacích středisek. Skupiny vězňů, kteří zde zůstali, pracovaly v továrně na kartáče, v různých dílnách varšavské firmy Fritz Schulz. Jednalo se o krejčovské, kožešnické, obuvnické profese, výrobky byly určené hlavně pro wehrmacht. K likvidaci tábora došlo v rámci akce s krycím názvem Erntefest/Dožínky během 3. a 4.11.1943. Poté sem byla dopravena skupina vězňů z Majdanku, kteří měli za úkol pohřbít zbytky těl a zahladit stopy.

Roli přestupní stanice sehrály Trawniki i pro transporty z terezínského ghetta s označením Ag (1.4.1942) a Al (23.4.1942). Dopisnice odeslané vězni jsou jediným dokladem jejich přítomnosti v pracovním táboře. Z 1,994 deportovaných přežilo 5 osob.

Nástup vězňů v pracovním táboře Trawniki

Staatsarchiv Hamburg