Zamość

Zamość

Náměstí v Zamośći, kde se konaly apely židovských vězňů, zachytil důstojník spojovací služby Wehrmacht/Fernmeldetruppe Max Kirnberger

Deutsches Historisches Museum, Berlin

Ghetto v Zamośći se na přelomu dubna a května 1942 stalo cílem tří transportů, které přivezly židovské vězně z Dortmundu a Terezína. Ubytování bylo stejně ubohé jako v ostatních ghettech, nouze nebyla jen o jídlo, ale přímo katastrofální bylo zásobování vodou. Postrachem všech obyvatel ghetta byly akce, kdy gestapo a policie uzavřeli brzy ráno všechny východy z města, vyhnali vězně z domů, shromáždili je na náměstí, naložili na nákladní auta a odvezli pryč. Ráno 16.10.1942 vyhnali nacisté všechny Židy na náměstí. Více než 4,000 vězňů se vydaly na ostrý pěší pochod, jehož cílem bylo ghetto v Izbici, vzdálené 21 km. Zanedlouho čekala všechny cesta smrti do vyhlazovacích táborů Bełźec a Sobibór.

Z terezínského ghetta byly vypraveny do Zamośće dva transporty: transport Ar (28.4.1942) a transport As (30.4.1942). Vězňové z prvního transportu měli výhodu, přijeli i se zavazadly, druhému transportu byly na lublinském nádraží odpojeny vagony s kufry, takže jim zůstalo jen to, co měli u sebe. První transport byl ubytován v ghettu, starší lidé byli za pár dní odvezeni do nedalekého Komarówa, další pracovali na melioracích a stavbách silnic. Vězni z druhého transportu byli po příjezdu umístěni ve starých dřevěných vojenských barácích nedaleko nádraží. Vybraná skupina práceschopných mužů byla nasazena na pokládání komunikačních kabelů, jiní pracovali na armádním letišti v Labunii. Práceneschopní z obou transportů byli zplynováni ve vyhlazovacích táborech v Sobibóru nebo Belźecu. Přežilo 28 vězňů.

Luisa Arnetová (nar. 1877) přijela do Zamośće transportem Ar. Píše příbuzným z pracovního tábora Komarów a prosí o nějaké příznivější zprávy, sama žádné nemá.

Židovské muzeum v Praze