Ghetto Lodž / Litzmannstadt

Lodž byla před začátkem války důležitým centrem židovské kultury v Polsku. V únoru 1940 německé okupační úřady zřídily v chudinské čtvrti ghetto Litzmannstadt. Na ploše čtyř km čtverečních nacisté soustředili 164,000 místních Židů. Zanedlouho do ghetta bylo deportováno dalších 38,500 lidí, mezi nimi 5,000 Židů z českých zemí. Přelidnění a zoufalé ubytovací poměry, nedostatek potravin, špatná hygiena a nemoci způsobily, že více než pětina obyvatel ghetta zemřela na podvýživu, nemoci a celkové strádání. Židovská samospráva se snažila o co největší pracovní nasazení práceschopných obyvatel ghetta. Nebezpečí pro všechny představovalo tzv. vysídlení z ghetta. Od začátku roku 1942 odvážely vlaky ze stanice Radogoszcz/Radegast vězně do vyhlazovacího tábora v Chelmnu/Kulmhof, kde byli zabíjeni v pojízdných plynových komorách, pozdější transporty směřovaly do Osvětimi-Březinky/Auschwitz-Birkenau. V létě 1944 začala likvidace ghetta, poslední vlak odjel 30.8.1944 do Osvětimi-Březinky/Auschwitz-Birkenau. V ghettu bylo ponecháno tisíc Židů jako vyklízecí komando/Aufrämungskommando, většina byla poté poslána do koncentračních táborů na území Německa.

Z Prahy bylo vypraveno v době od 16.10. do 3.11.1941 pět transportů označených písmeny A až E. Již v květnu 1942 ale bylo i 1956 Židů z pražských transportů určeno k tzv. vysídlení. Z celkového počtu 5,003 deportovaných se osvobození dožilo jen 282 osob.