Tábor v Nisku nad Sanem

Deportace do Niska nad Sanem posloužily k otestování a nastavení mechanismu dalších deportací a plánovanému „očištění“ anektovaného hornoslezského průmyslového území od Židů. Koordinací akce byl pověřen Adolf Eichmann, který osobně zahájil přípravu transportů z polských Katovic, Moravské Ostravy a Vídně. Židé si měli koncentrační tábor podle vlastních plánů sami vybudovat, židovské firmy musely dodat stavební materiál i zajistit potraviny. Dne 18.10.1939 nastoupilo cca 900 mužů soustředěných v prostorách ostravské jízdárny do prvního „dobrovolného“ transportu směřujícícho do tzv. přeškolovacího tábora. Týden poté 26.10.1939 vyjel druhý vlak, v něm bylo téměř 400 mužů. V nákladních vagónech třetího transportu jelo z Ostravy 1.11.1939 více než 300 mužů. Tento transport do Niska nedorazil, byl umístěn v improvizovaném táboře v Sosnovci. Než si vězňové v Nisku sami postavili vězeňské baráky, byli přinuceni živořit v lese, pracovali pak na opravách mostů přes řeku San a při úpravě cest. Stráže SS ponechaly v táboře jen skupiny zajištující jeho chod, ostatní vězně hnaly k nové východní hranici říše se Sovětským svazem. Mnozí z vězňů se pokusili o útěk na sovětské území. Jen některým se po dlouhém putování podařilo až v r. 1942 vstoupit do československého armádního sboru v Sovětském svazu. Jiní z vězňů se naopak pokoušeli o útěk směrem na západ. Koncem března 1940 rozhodlo velitelství SS v Krakově o zastavení stavby tábora v Nisku nad Sanem a jeho zrušení. Vězni se mohli vrátit domů, většina se ale stala obětí pozdějších deportací.