Mladá Boleslav

Na hradě v Mladé Boleslavi se v letech 1940–1943 nacházel tábor pro část židovského obyvatelstva z města a okolí. Organizací byla pověřena Židovská náboženská obec. Lidé internovaní v areálu mladoboleslavského hradu se až do svého nástupu do transportu v lednu 1943 všemožně snažili ulehčit si životní podmínky. Směli si vzít jen nejnutnější vybavení, většina zařízení jejich domácností zůstala v původních bytech. V rozlehlých a chladných sálech hradu bydlelo vždy několik rodin pohromadě. Podle vzpomínek pamětníků si budovali např. rodinné kóje postavené z dek a závěsů, snažili se také zajistit stravování pro všechny nedobrovolné obyvatele hradu. I v Mladé Boleslavi byla poté pro účely shromaždiště k deportaci do Terezína vybrána budova obecné chlapecké a dívčí školy. K nádraží byli Židé eskortováni jednotkou německé ochranné policie/Schutzpolizei.

Z Mladé Boleslavi byly vypraveny ve dnech 13. a 16. ledna 1943 dva transporty s označením Cl a Cm. Do terezínského ghetta bylo odvezeno celkem 1,043 osob a jen 48 z nich přežilo.