Olomouc

Shromaždiště židovského obyvatelstva se nacházelo v budově školy v olomoucké městské části Hodolany. Všechny administrativní procedury probíhaly pod dozorem zástupců Ústředny pro židovské vystěhovalectví v Praze/Zentralstelle für jüdische Auswanderung in Prag. Na vnitřní chod sběrného tábora dohlížel i zástupce transportního oddělení pražské židovské náboženské obce. Někteří deportovaní vzpomínají na násilí, kterého se na nich dopustil šéf olomouckého gestapa Heinrich Gottschling. Lidé vybraní do transportu strávili jednu až dvě noci na holé podlaze školní tělocvičny, voda byla k dispozici pouze v umyvadlech na toaletách. Brzy ráno byli odvedeni v pětistupech na nádraží. Na shromaždiště v Olomouci nenastoupila rodina Bertolda Wolfa z Tršic. O jejich utrpení během ukrývání i pomoci místního obyvatelstva vypovídá deník, který si vedl syn Otto v ilegalitě (Deník Otty Wolfa 1942–1945, vyšel po válce v několika vydáních).

V létě od 26. června do 8. července 1942 bylo z Olomouce vypraveno pět transportů s označením AAf, AAg, AAm, AAo. Ještě v březnu 1945 byl vypraven poslední transport označený AE 7, v němž bylo k „uzavřenému pracovnímu nasazení“ do terezínského ghetta odvezeno 53 osob ze smíšených manželství.

Celkem bylo z Olomouce a jeho okolí deportováno 3,507 osob. Osvobození se dočkalo pouze 294 z nich.