Ostrava

První transporty židovského obyvatelstva z průmyslového Ostravska na podzim 1939 do Niska nad Sanem se týkaly výhradně mužů. Po zahájení systematických deportací z území protektorátu Čechy a Morava byla hlavní vlna transportů z Ostravy vypravena v září 1942. Tentokrát již byly zařazeny celé rodiny. Předvolaní se museli postupně dostavit podle čísla v transportu do Habrmannovy obecné školy v Přívoze, která se nacházela v blízkosti nádraží. Vlaky s označením Bh, Bi, Bl a Bm odvezly ve dnech 18., 22., 26. a 30. září 1942 celkem 3 449 vězňů do ghetta v Terezíně. Soupravy opouštěly ostravské nádraží pozdě večer nebo v nočních hodinách. Jen pár jednotlivců, jednalo se o jedenáct osob, se odvážilo do transportů nenastoupit, dvě ženy spáchaly v židovském starobinci raději sebevraždu. Dne 30. června 1943 přepravil transport s kódem Df z Ostravy 72 především starých a nemocných lidí včetně lékařů z ostravského starobince. Ještě v roce 1945 byl z Ostravy vypraven poslední transport AE 6, v němž bylo k „uzavřenému pracovnímu nasazení“ v terezínském ghettu deportováno 53 osob ze smíšených manželství. Z toho bylo 10 dětí ve věku 3–10let.

Ze shromaždiště v Ostravě bylo deportováno celkem 3,754 osob, osvobození se dožilo pouze 257.