Tábor

Město Tábor mělo původně v plánované ghettoizaci protektorátního židovského obyvatelstva zaujímat prominentní roli. Podle jednoho z nacistických návrhů na podzim 1941 se právě Tábor měl stát židovským městem. Volba však padla nakonec na bývalé pevnostní město Terezín.

V Táboře byla pro účely shromaždiště vybrána budova dívčí měšťanské školy Na Parkánech. Řada lidí si dobře vzpomíná na obtížné rozhodování při balení zavazadel v předepsané hmotnosti do 50 kg na osobu, snahu vzít s sebou co nejvíce teplého a praktického oblečení, a zajistit si i co nejvíce trvanlivých potravin do začátku. Přeživší ze vzdálenějších obcí si pamatovali na zdlouhavou cestu nejprve do Tábora, kdy museli se spoustou zavazadel projít pěšky celým městem po silnici, a nesměli jít po chodníku, až k budově shromaždiště. Několik stovek lidí se tísnilo na holé podlaze tříd a tělocvičny. Vybraní mladí muži v den odjezdu vlaku pomáhali při nakládání zavazadel. Brzy ráno opustily zástupy lidí školu směrem k nádraží.

Z Tábora byly ve dnech 12. a 16. října 1942 vypraveny dva transporty s označením Bz a Cb. Celkem bylo násilně odvezeno 1,271 lidí, z nichž se osvobození dožilo pouze 73 osob.